Zóny
Jak naučit psa zóny? To často bývá ta nejtěžší otázka, kterou si člověk na začátku tréninku psa, klade. Kterou metodu použít, která bude nejrychlejší, jestli ho to dokáže naučit a jestli to pes vůbec pochopí? To nikdy nevíme předem, ale pokud nácvik té metody, pro kterou jsme se rozhodli, bude důsledný a neuspěcháme nic, výsledky přijdou s každou z nich.
two-on/two-off (2-o/2-o)
Tady se pes učí stát 2 předními končeninami na zemi a zadními na zóně. Výhodou tohoto způsobu zastavení je, že pro psa je tento povel velice jednoznačný a jednoduchý na pochopení. Pes tu rozlišuje dva druhy povrchů (dřevo a trávu). Někdo si může myslet, že je to metoda pomalá, psa nutí ke konci kladiny zpomalovat a nakonec zastavit na zóně či dokonce ji přeskočit. To se ale stane jen pokud se to učí špatně. Právě naopak tady není časová stráta téměř žádná. Pes v plné rychlosti doíhá na zónu, zapíchne se tu a pokud okamžitě přijde povel znovu vybíhá, tudíž ztrácí je trochu při rozbíhání. To však není nic proti 5 tr. bodům. Nácvik probíhá "od zadu". Psa postavíme přeníma na zem a zadníma na konec kladiny, pochválíme a odměníme (žrádlem, hračkou). Pes si však může odměnu vzít až po povelu, který mu dovolí opustit zónu. Psa postupně stavíme dál na sestupné zóně a necháme ho vždy seběhnout a zastavit v 2o2o pozici. Hodně psa chálíme když na místo doběhne v rychlosti. Pokud se tam jen tak doplazí odměnu nedostane a cvik opakuje. Tento nácvik znamená mít dost trpělivosti a důslednosti (jako při každém začátku). Nesmí se nic uspěchat. Vždy je třeba počkat až pes dokonale chápe smysl zastavení a po každém posunutí dál od zóny je nutné znovu čekat až si pes uvědomí, že se zastavuje stejně jako předtím.
four on the floor (f-o-f)
Tato metoda je podobná 2o2o, ale pes se zastavuje (ve stoje, v sedě nebo v leže) těsně pod zónou. vzdálenost, ve které pes zůstává je různá pes od psa, ale samozřejmě platí čím blíže tím lépe. Pokud pes nerozumí metodě 2o2o, volí se častěji tato netoda než sbíhané zóny.
one rare toe on (1-r-t-o)
Při této metodě se pes učí stát na zóně poze jednou zadní nohou. Pes se učí více se soustředit na zadní nohy než na přední. takto zastavovné zóny učí psa určitému chování a přemýšlení nad zónou ne jen speciální pozici, ve které pes musí na povel setrvat. Soutředit se na zadní tlapky je pro něj snadno pochopitelné. Stejně jako u přechozí metody je vhodná pro přechod ze sbíhaních zón na zastavované.
(O této metodě bohužel mnoho nevím. Pokud vás zajímá, píše o ní Linda Mecklenburg v americkém časopise Clean Run nebo se zeptejte zkušných instruktorů, kteří by ji mohli znát.)
sbíháné zóny
Ty se mohou učit různě. Je vhodnější pro malé psy a pro psy, co na zónách neváhají na nezastavují se. Psa totiž naučíte zónu plynule seběhnout a ne odskočit. Učí se to například pomocí oblouků. Pes si tedy zafixuje přikrčený pohyb na zóně.
Probíhání učíme nejprve samotné na zemi, aby pes pocjopil, že má jít skrz oblouk. Při proběhnutí psovi vydáme povel a on se pak na tento povel naučí přkrčit a zónu pak nepřeskočí. Nebo psa učíte bez povelu, nemáte však jistotu, že zónu udělá jak má ( to nemáte nikdy :).
Seběhnutí je sice opravdu rychlé, ale nevýhodou je pokud po zóně prudce zatáčíte. Pak pes udělá velký oblouk až dokonce může vběhnout do diskvalifikace.
ukázání na zónu
Pokud máte možnost být na konci kladiny se psem, lze ho naučit na určitý pohyb na zónu šlápnout. Tady k zóně doběhnete a ukážete na ní. Vlastně vedete psa plynule pohybem své ruky od dřeva k trávě. Psovi ukaujete směr pohybem ruky a zabraňujete mu tak skoku. Kolikrát se vám ale za běh stane, abyste se dostali k zóně stejně se psem?
zastavení,blokování
Lidé si tuto metodu zaměńují za 2o2o, ale jisté rozdíli v nich jsou. Tady psa učíte zastavení na zóně na povel. Běžíte se psem a jakmile pes doběhne na zónu vydáte povela on se má na místě zastavit. jen zastavování psa lze učit i mimo zónovky. třeba na procházce necháte psa běžet, když vydáte ovel měl by se okamžitě zastavit. pak následduje velká pochvala pokud povel vykonal správně a vy pokračujete dál v procházce. Takže neučíte psa doběhnout na zónu a zastavit, ale jednoduše zastavit na povel. Bý vá tu však velký problém s časováním. Povel musí být psovi dán až na zóně či těesně před ní jinak bude zpomalovat nebo odskakovat a zastavovat až na zemi a to může rozhodčí posoudit též jako diskvalifikaci.
Psa lze taky naučit hledat na zóně pamlsek či hračku. Při každém překonávání překážky umístíte odměnu na zónu či těsně za ní, aby pes ji cestou sbíral a neměl čas na přeskakování. Může se vám stát, že pes zónu stejně přeskočí a pro pamlsek se vrátí. V tom případě se musíte vrátit o krok zpět a znou mu vysvětlit, že k odměně se dobíhá po překážce.
Tato metoda je vhodná jen pro psy, které na pakrkuru pamlsek zajímá. Pokud je psovi odměna lhostejná je dobré zvolit některou z předchozích nácviků.
Další možností je psa na zóně chytat. je nutné aby se pes nebál a nevadilo by mu to. Jinak začne zpomalovat a odskakovat než aby se dal chytit. V parkuru pak jen naznačíte pohyb, že ho chytnete a odn trochu zpomalí a zónu neskočí.
Tato metoda pro mě není moc šťastná většinou se pes naučí seskakotat do strany. A pokud u zóny nestihnete být (bude vám překážet tunel pod sestupkou) pes vám zónu určitě neudělá.
Blokování je podobné jako chytání psa. Má ale výhodu, že na psa nesaháte, jen si mu stoupnete do cesty. Doběhnete na konec zónovky a postavíte se před psa, tan je nucen zastavit také. Nesmí vás oběhnout ani odskočit. Jakmile se obrátíte do směru běhu, smí pes pokračovat dál.
prodloužení, zkrácení kroku
Řekla bych, že tuto metodu nikdo moc nepoužívá, poněvadž je náročná pro psa na pochopení. Tady by pes měl umět na povel změnit krok - ze cvalu do klusu - jako u koní. Psa nejprve na určitý povel naučíte přechody do různých temp a pak tyto povely vydáte před zónou na sestupné části kladiny, aby tak psovi vyšel krok a na zónu tak šlápl.
Tento způsob výcviku je vhodnější pro větší psy, kteří chtě nechtě zónu překročí.
áčko
Áčko je lepší učit snížené. pes se tak nebojí a neodskakuje. Samozřejmě to tolik neničí nohy. Přímo na pro tuto zónu byla vymyšlena speciální metoda výcviku, opět ne tolik využívaná. Stalo se vám někdy, že pes se na překážku vyřítil, tak prudce, že přeskočil vršek a dopadl na zónu? Tak to je cíl této metody. Psa naučíte vršek áčka přeskakovat. Nad áčko umístíte tyčku a naučíte psa ji přeskočit (to nejprve zkoušejte na snížené překážce, aby pes nespadl). Výšku laťky uzpůsobíte tak, aby pes dopadal přesně na zónu, nebo krok před zónu. Když pak udělá druhý krok jistě na ni šlápne. Pokud ani úpravou výšky psovi skok nevyjde, spojuje se tato metota s naučením kroků. Kromě této metody tu lze použít kteroukoliv z předchozích.
kladina
Stejně jako u áčka je vhodné učit kládu nejprve nízkou, teprve pak je zvýšit. Lze tak na ni učit jak sbíhání (bez odskočení, probíhat obloukama), tak zastavování. Pes se pak naučí přebíhat kladinu v plné rychlosti a nebude se bát výšky.
Speciálně u této překážky je nutné naučit psa na ni nabíhat. Mnoho psů se na ni řítí v rychlost z toho nejhoršího úhlu, pak neustojí srovnání na úzkém prkně a buď seskočí nebo spadnou a můžou se zranit. Není důležité jen ho umět srovnat před ní, ale aby sám se dokázal vypořádat s rychlým náběhem ne zrovna z rovinky (třeba z tunelu). Pro pomoc lze vuyužít i zábran stejně jako u slalomu.
houpačka
Tuhle překážku učíme až naposledy, když pes obě předchozí dobře ovládá. Tady se pes totiž musí soustředit na to, aby ji nepřelítl.
Houpačku učíme v klidu a je důležité mít pro psa jiný povel než na druhé dvě zónovky, jinak by ji mohl zaměňovat za kladinu. Psovi musíte ukázat, že se kladiny nesmí bát, ani když s ním bouchne. Vždy ze začátku psa hodně chvalte ať neřeší ránu, ale soustředí se na odměnu.
Psa ovšem nemůžete hned pustit na houpačku samotného, nejprve ho veďte v klidu za obojek a houpačku s ním pomalu spouštějte. Pokud už pes začne chápat pouštějte mu ji pořád z větší výšky, ať si zvyká, že to s ním trochu bouchne, až mu ji nebudete muset držet vůbec.
U malých psů jsem se setkala s metodou, že necháte pejska doběhnout na konec sestupné zóny, kterou vy nebo pomocník podrží (popř. pomocník zajistí začátek houpačky, aby se nepřeklopila). Vy pejska odměníte, pustíte houpačka a těsně před dopadem necháte psa rozeběnout. Je tu drobný problém a to, že musíte být na konci zóny se psem, abyste mu naznačili, kdy má zastavit a kdy se rozeběhnout.
